Zvolená cesta

Jeli jsme vlakem do Bytek, vedoucí skupiny nevěděl, kdy vystoupit, a tak požádal průvodčího, aby ho upozornil. Průvodčí přišel a oznámil: „Do Bytek vystupovat!”
Kolega vystoupil a druhý ho v práci pomluvil: „Přišel průvodčí, zařval: Hovado vypadni, a tos měl vidět, jak on upaloval!”

„Kamaráde, potácím se.”
„Co je... Točí se ti hlava?”
„Ne, tečou ze mě litry potu.”

Víte, co je to život?
Pohlavně přenosná choroba, která vždy končí smrtí.

Přijde chlap domů a říká si: „Něco jsem to chtěl... no nic, zatím si sundám rukavice.”
Sundá si rukavice a říká si: „No něco jsem to chtěl... no nic, zatím se vykoupu.”
Vyleze z vany a říká: „Už vím, co jsem to chtěl... sundat si čepici!”

Chlap si koupí dům a pojmenuje si ho „KEŘ”. Pak si koupí garáž a pojmenuje si ji „TRENKY”. Pak si koupí auto a pojmenuje si ho „PINDÍK”.
Druhý den přijde do „KŘOVÍ”, koukne se do „TRENEK” a „PINDÍK” nikde!

Vejde muž na veřejné záchody a říká do mobilu: „Já se z toho pos...”
A bouchnou dveře do kabinky.

Přijde chlap domů a v předsíni si povídá: „Co jsem to jenom chtěl? Aha, jít na záchod!”
Jde tedy na záchod. Pak si povídá: „Ale to nebylo ono, co jsem to jenom chtěl? Aha, najíst se!”
Tak se nají, a říká si: „Ale to nebylo ono. Co jsem to jenom chtěl? Aha, dát si koupel!”
Jde tedy, napustí si vanu a koupe se. Pak vyleze a říká si: „Ale to nebylo ono. Co jsem to jen... Aha, už vím, lyže jsem si chtěl sundat!”

„Dobrý den, já jsem Prokop Tunel.”
„To jste udělal kus práce, že jo.”
„Ale ne, inženýr Prokop Tunel.”
„Jo, aha, vy ne, ale inženýr prokopl tunel.”

Jde chlap po lese a zabloudí. Už se tam potácí tři dny, je hladový, promrzlý, vyčerpaný. Najednou, kde se vzala, tu se vzala - chaloupka. Chlap nakoukne do okénka a vidí rodinku, otce, matku a dceru u stolu. Jak je hladový, tak zaťuká na dveře. Nic. Je opravdu moc vyčerpaný, takže zkusí kliku. Vejde dál a ptá se, zda by nemohl dostat něco k jídlu. Nic. Tak zkusí ochutnat. Rodinka mlčí, ani se nehne. Sní všechny tři talíře polévky, rodinka i nadále nic. Sní i vepřo knedlo zelo, co tam mají, oni nic. Lehne si na gauč a jak je tak příjemně zaplněný, všimne si dcery a říká si: „Hm, není špatná.”
A protože se nebrání, tak si ji na chvíli půjčí. Rodinka stále jako zařezaná. Po chvíli se podívá na matku. No, trochu starší ročník, ale pořád to jde. Půjčí si na chvíli i matku. Rodinka naprosto neuvěřitelně stále vůbec nic nepodniká, ani se nehne. Za chvíli se podívá na otce. Teď už přemýšlí o hodně déle, ale nakonec vstane, že si půjčí i jeho. Načež otec prohlásí: „Tak to ne, buzeranta dělat nebudu!”
A matka na to: „Prohráls, jdeš vysypat koš!”

Co je to? Je to černé a klepe nám to na dveře.
Naše růžová budoucnost.